Jdi na obsah Jdi na menu
 


10. 10. 2015

Česká Kambodža

Já bez vody dlouho nevydržím. A tak, když jsem si spočítal, že budu měsíc na souši a navíc nám Svatý Václav nadělil prodloužený víkend, napadlo mě vyrazit na konci září na nějakou řeku. Jenže díky suchému létu jsou skoro všechny naše řeky nesplavné. Hledal jsem tu pravou a vzpomněl jsem si, jak můj kamarád básnil o Ploučnici. Tak co tuhle? 

 

p9263258.jpg

 

Pátral jsem na internetu a našel v Mimoni půjčovnu lodí: “ Půjčil bych si od vás čtyři kanoe na Ploučnici, ale nevím, jestli bude dost vody. “  “Ploučnice má vodu vždycky, i v tom největším suchu.” 

A tak jsme se v pátek 25. září sešli na Borečku v kempu a u točených Svijan prohlíželi kilometráž a diskutovali s místními, jestli jsme zvolili dobře a jaká ta voda asi bude. Trochu nás zarazilo, že jsme tu byly jen dvě pertičky vodáků.

“ Ještě minulý víkend tu bylo 150 lidí. Odkud plujete?” “První den z Průrvy sem, zpátky na Boreček a pak dál. Končíme u Kerama před Českou Lípou.” “ Z Průrvy, Kambodžou, tak si to hezky užijte.”

 

Ráno je zima “jak v ruským filmu”, tak nevím, jestli si to užijeme. V deset hodin přebíráme lodě u Průrvy a tunelem v pískovcové skále vyrážíme na podzimní plavbu. Zezačátku úzkým korytem řeky proplouváme mezi zahrádkami a po louce a  celkem svištíme až do Mimoně. “Takhle jsme na Borečku po obědě. Co budeme dělat zbytek dne?” Chyba lávky! Za městem se začíná řeka kroutit v krásných meandrech, proplétá se mezi hustými vrbičkami, kterými se musíme těžce prodírat,  břehy porostlé chvíli kopřivami, chvíli rákosem. Vzdálenost, kterou jsme dopoledne zvládli za dvě hodiny teď stěží stíháme za čtyři. Žádný odpočinek. Sice tu nejsou peřeje, ale jak se řeka pořát točí zleva doprava a zpátky, musíme pořád makat. “Přitahuj, přitahuj!!  Odlom!! Zaber!“ Háčkům tu pěkně narostlo sebevědomí. Tady by to bez nich nešlo. U kempu na Borečku přistáváme pěkně servaní.

 

p9273325.jpg

 

Druhý den plavba pokračuje ve stejném stylu. Keře s větvemi až do vody, padlé kmeny mohutných stromů, které jdou jen stěží podplout nebo přelézt, vysoké husté rákosí, louky porostlé trávou ostřicí. Jen řeka pomalu mohutní díky malým přítokům z mokřin na loukách, kterými se vine. Cestou chráněným územím Kokořínsko - Máchův kraj potkáváme několik osamělých stavení a trampských osad. Jinak jen krásná divoká příroda. Třetí den přistáváme v kempu u Kerama a máme toho akorát dost.

 

p9283368.jpg

 

Tři dny na řece Ploučnici jsme si opravdu hezky užili. I podzimní počasí nám přálo. Díky řece máme krásné zážitky a víme o svalech a částech těla, které za jiných okolností asi málo používáme.

 

V Kanadě jsem nebyl, ale znám Českou Kanadu, na Sibiři jsem nebyl, ale znám Českou Sibiř. V Kambodži jsem také nebyl, ale díky Ploučnici asi vím, jak to tam někde může vypadat. Jeďte se na Ploučnici podívat, stojí to za to.

 

Komentáře

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář