Jdi na obsah Jdi na menu
 


3. 11. 2013

Paklenica a Velebit

 

O tom, že se dá u moře prožít krásný týden nejen pobytem na lodi, jsme přesvědčili v týdnu od 27.října do 3. listopadu. Využili jsme státního svátku a prázdnin, které k němu děti ve škole dostaly, holky si vzaly ještě volno ve čtvrtek a v pátek a měli jsme tak krásný týden, celý pro sebe.

Pro mě začalo volno v neděli ráno v 8 hodin, kdy pod okny apartmánu v Sukošanu, kde jsme ubytovaní, zastavilo naše auto a z něho se pracně ale vesele vysoukalo pět lidiček. Po celonoční jízdě z Prahy není divu. Dali jsme ranní kávičku s koláčem, v marině pozdravili kolegy, nabrali pitnou vodu a vyrazili do 50 km vzdáleného přírodního parku Paklenica. Ubytování jsme našli v prázdném kempu v Seline. Celý jsme ho měli jen pro sebe a za symbolickou cenu. Sezona už tu dávno skončila.

První dva dny jsme si s Janou krásně zalezli v parádní lezecké oblasti Velika Paklenica. Stovky cest od nejlehčích krátkých skalek až po dlouhé několikadélkové cesty přilákaly desítky teplomilných lezců nejen z Česka. Díky změně času se nám dost brzy setmělo, ale i tak jsme byli pěkně a příjemně utahaní z celodenního lezení.

Středa a čtvrtek byly ve znamení vysokohorské turistiky. Prakticky od hladiny moře jsme Malou Paklenicou přes Njive Lekine a Velika Močila vystoupali až do 1250 metrů nad mořem položené turistické boudy Ivine Vodice. Poslední půlhodinu nás málem zpátky do údolí smetla silná bora, která začala se západem slunce, ale naštěstí se do rána vyřádila a tak jsme druhý den měli na další cestu zase krásné počasí. Zpátky k moři jsme se vrátili cestou přes Planinarsky dom a Mala Močila opět do Seline. Přestože nám celou dobu přálo počasí, svítilo na cestu sluníčko a provázela nás dobrá nálada, měli jsme toho po sestupu, který nám trval až do tmy, plný kecky.

Pětidenní pobyt v Paklenici jsme s Janou zakončili v pátek opět krásným lezením a k večeru u plechovky Karlovačka pozorováním místního borce ve vzdušné cestě přímo nad obchůdkem se suvenýry.

V sobotu brzičko ráno už naše balení stanů provázela temně zatažená obloha a rychlý odjezd doprovázely první kapičky blížícího se deště.

Cestou domů jsme v další přírodní rezervaci Plitvická jezera zavzpomínali na hrdého Vinnetoua a jeho bílého bratra. I tady už hlavní sezona skončila a tak se parkem v trojdílných autobusech nebo pěšky po dřevěných lávkách mezi jezery prohánělo snesitelné množství zejména japonských, italských a maďarských turistů.

Pomyslná třešinka na dortu je dojedena a noční cesta domů ubíhá díky prázdným dálnicím jak voda. Cestou už si v duchu plánuju další pobyt v krásné oblasti Paklenica.

 

Podzimní říjnové svátky trávíme pravidelně v horách a skalách na jihu Evropy, abychom nabrali z posledních paprsků podzimního sluníčka sílu na sychravý zbytek podzimu a nevlídný začátek zimy v české kotlině. Letos se nám výlet opravdu vydařil. Podle mě jeden z nejlepších za posledních deset let.

 

Náhledy fotografií ze složky Paklenica