Jdi na obsah Jdi na menu
 


2. 4. 2015

Po stopách pirátů z Karibiku - divoká Dominika

Letos se mi už potřetí podařilo navštívit tento malebný a divoký kousek světa. Rastamanský ráj plný zeleně, pohody, ovoce a hodných, usměvavých lidí. Ostrov pokrytý z velké části divokým deštným pralesem, ostrov, kde nežijí žádní jedovatí nebo jinak nebezpeční tvorové (samozřejmě krom lidí obecně). Jeho návštěvu si vždycky vychutnávám plnými doušky.

Proč je tak málo navštěvovaný? Protože nemá to, co moderní turisté vyhledávají a co mě naopak od návštěvy jiných míst odrazuje. Nemá moderní mnohahvězdičkové hotely s bazény, nemá zlatopísčité pláže, nemá hladké asfaltové silnice plné aut.  Zato tu najdete divoce rostoucí zázvor, banány, v horkém potoce vonícím sírou jak měsíc starý pukavec si můžete uvařit vejce natvrdo nebo se jen tak vykoupat po náročné cestě pralesem. Dostanete se na něj buď lodí nebo malým letadlem z některého ze sousedních ostrovů.

Na konci února jsme na Domince strávili čtyři krásné dny. Kotvili jsme v Portsmouthu - univerzitním městě, které je druhé největší na ostrově . Čtyři dny jsme cestovali po ostrově, navštívili domorodé vesnice indiánských rybářů, černé plážičky na atlantické straně ostrova, trvale bičované vysokými atlantskými vlnami, na kterých se točily některé pasáže třetího dílu Pirátů z Karibiku. Koupali jsme se v jezírku pod Victoria falls ( to nejsou ty v Zambii, ale přístup k nim není také úplně jednoduchý) a po několikahodinové cestě deštným pralesem obdivovali druhé největší vroucí jezero na světě. Večer jsme si pochutnávali na místních specialitách, které jsme zapíjeli rampančem ( lahodný třtinový rum s čerstvým grapefruitovým džusem).

Ani se mi nechtělo odplouvat. Určitě jsem tu nebyl naposledy a všem kdo rádi poznávají nové kraje bez "lufťáků a buřtů" doporučuji jeho návštěvu.